Opěvování Mao Ce-Tunga jako velikána historie, komunismus jako představa vrcholně dokonalé společnosti, třídní boj jako charakteristická vlastnost kapitalistické společnosti a emo-pop-rocková hudba jako prostředek propagandy levicové ideologie. Myslíte, že mi přeskočilo? Ale nikoli přátelé, to se mi jen do ruky dostalo album skupiny PAULSON, která si jako myšlenkový cíl vytyčila propagaci socialismu. Levičácky extrémní smýšlení těchto chlapíků z New Jersey může u nás pamětníků skutečných socialistických reálií vyvolávat úsměvy i znechucení nad naivitou těch, kteří nikdy nezažili „spravedlnost“ tohoto zřízení a jako zaopatření hošánci z dobrých amerických rodin prostě jen hledají, čím by se udělali zajímaví. To však nemění nic na skutečnosti, že hudební stránka alba „All At Once“ si zaslouží značnou pozornost. Pohybuje se totiž v slušivé pop-rockové poloze obohacené značným přesahem do poněkud působivějšího emo-rocku. Určitě se dá vysledovat ovlivnění soudruhy MANIC STREAT PREACHERS, zřejmá je stylová příslušnost skupiny ke kapelám jako DREDG, přesto mají PAULSON velmi specifický hudební výraz a ve svých skladbách projevují značně vytříbený vkus pro poutavé a zajímavé melodie. A půjdeme-li do důsledků, v textech vlastně těžko nalezneme nějaké paralely s levičáctvím skupiny.

Cinkavě jasná a „elektrizující“ zvuková stránka, přehledné melodie podpořené průzračností soundu, specifický vokál s osobitým přednesem, jednoduše, přesto funkčně stavěné aranže s výraznými refrény, znervózňující prvek jisté disharmonické mrazivosti, tak nějak se dá ve zkratce popsat album „All At Once“, především jeho první polovina. Úvodní kousky zdůrazňují stravitelnou líbivější polohu, kdy jsou hodně příjemné melodie vrstveny na nápaditou, přesto nenásilnou rytmiku. Zajímavě dokreslující je citlivé využití elektronických zvuků a kláves. Trošku to sice zavání náznaky kýče, ale to už záleží, co kdo snese. Poněkud zvláštní je Loganova vokální poloha, jeho výraz působí, jako by se neustále pohyboval na hranici svých hlasových možností, jenže ta hranice se mění tak, jak se mění i poloha vokální linky. Stejně vypjatě „nepřesvědčivý“ je v hlubších polohách jako ve výškách. Na jeho způsob zpěvu je nutné si zvyknout, pokud to však dokážete, získá hudba PAULSON právě díky vokálu obrovský rozměr, neboť vokální linky jsou tím hlavním co pop-rockové skladby tak silně posouvá do emo roviny. Důkazem budiž například skladba „Ultra“.

Za overalem hodně přímočaře a hitově stavěného pop-rockového (snad i pop-punkového) úvodu se to nejzásadnější schovává až v samém závěru desky, kde se složenina slov pop-rock definitivně rozpadá, aby se nezadržitelně změnila v emo-rock. Přívětivá melodika se postupně přesouvá do psycho linek, které sice stále disponují silnou dávkou zasněné baladičnosti, obsahují však i aroma znervózňující rozechvěnosti. Pomineme-li vokální složku, plyne například „All At Once“ až kdesi v posmutnělé jemné náladovosti novodobé ANATHEMY. Přímo mrazivá atmosféra vyzařuje ze závěrečné „What Are You?“, a přestože je mi část vokální melodie nepříjemně povědomá (jen si vzpomenout odkud), je tahle skladba opravdu bravurně interpretovanou pocitovkou.

Kontrastní rozdíly mezi vlezle halekavou přístupností „Under Crowns“, nervní zasněností „Programs“ nebo velmi nápaditou a roztržitou strukturou „Not By A Long Shot“, to vše vykresluje široký rozsah hudebních poloh, které jsou do kompaktního celku formovány jednotnou zvukovou stránkou, specifickou polohou zpěvu i zajímavě stavěnými rytmickými party. Byť se nejedná o dílo, které by sestřelovalo silou hurikánu, je album „All At Once“ zajímavým přírůstkem do mé emo-pop-rockové sbírky.

PS: Hezky působí booklet i design stránek skupiny, kde je vidět inspirace tvorbou moderního japonského umělce Takashi Murakami.